Dojezdová vzdálenost na elektrokole patří k nejčastějším otázkám na prodejce. Právě tento údaj nejvíce rozhoduje při výběru a případnému nákupu u většiny zájemců o elektrokola. Výrobci i prodejci elektrokol to samozřejmě moc dobře ví.
Proto tuto hodnotu značně zvyšují u většiny prodávaných elektrokol. Dané elektrokolo sice dokáže ujet udávanou hodnotu, ale jenom za naprosto ideálních podmínek.
Tím se rozumí po rovině na cestě bez hrbolů, teplotou vzduchu 15°C i s lehkým jezdcem. Takto je možné se dostat na udanou hodnotu.
Dojezdová vzdálenost na elektrokolech je údaj, kde je tolik proměnných faktorů, že by to vydalo na nejeden článek. Některé můžete ovlivnit, některé nikoliv.
Například kolo s pneumatikami nafouknutými na 6 atmosfér dojede s šedesátikilovým jezdcem po větru třikrát tak daleko, než kolo nahuštěné do terénu, s normálně vzrostlým jezdcem.
A to nezmiňujeme terén, teplotu vzduchu, režim dopomoci, nabití baterie, agresivitu jízdy, kondici jezdce a podobné další možné proměnné.
V podstatě se nejedná o žádné tajné tipy, ale u většiny cyklistů velmi často opomíjené i přehlížené. Většinu tipů mohou také využít i cyklisté pro klasická kola.
Stačí se zaměřit na několik faktorů a dalších doporučení, díky kterým si můžete prodloužit dojezd až o několik desítek procent. Díky tomu se naučíte mít váš e-bike vždy výborně připravený. Obecně platí, že čím lepšího technického stavu docílíte, tím lepších výsledků a dojezdu budete dosahovat.
Tlak + typ plášťů = Valivý odpor
Asi je každému jasné, že ve výsledné hodnotě dojezdové vzdálenosti hraje tlak a volba plášťů tu nejklíčovější roli. O tom jak vaše kolo či elektrokolo pojede, nejvíce rozhodují nejvíce právě druh pláště a tlak v nich.
Proto se tomuto tématu věnujeme nejvíce. Nahuštění pneumatik, jejich šířka, směs pláště i vzorek. To vše má poměrně zásadní vliv na valivý odpor, který patří k důležitým bodům optimalizace dojezdu.
Dnes již neplatí pravidlo, že čím užší plášť, tím menší kontaktní plocha, a tedy i menší valivý odpor. Valivý odpor odpovídá energii ztracené při odvalování pláště.
V podstatě vzniká ztráta energie neustálou deformací materiálu v plášti. Samozřejmě by se každý plášť na kolo měl odvalovat co nejlehčeji.
Valivý odpor je mimo jiné ovlivněn tlakem vzduchu, průměrem, šířkou, stavbou a dezénem pláště. U absolutně hladkého povrchu platí čím větší tlak vzduchu, tím menší deformace a tím i valivý odpor.
Samotná stavba pláště má veliký vliv na valivý odpor. Čím méně materiálu je použito, tím méně se ho musí deformovat. A čím pružnější je materiál (například směs) tím méně energie se při deformaci ztratí.
Zpravidla se jemnější vzorky odvalují lépe než hrubé. Vysoké bloky a velké prostory mezi nimi se většinou projeví negativně na valivém odporu.
Na štěstí na trhu najdete celou řadu plášťů, které poskytují dostatečný komfort, a přitom nekladou velký odpor. Při výběru vhodného pláště zohledněte i charakter terénu, ve kterém se primárně pohybujete.
Pokud nejezdíte v těžkém terénu, nemá hrubý vzorek vůbec smysl. Většina cyklistů stejně jezdí jenom po udržovaných cyklostezkách, kde jsou nejideálnější pláště s lehkým vzorkem či úplně hladké.
Tlak v pneumatikách
Většina cyklistů nafoukne pláště možná při první vyjížďce v novém roce. Jestliže nemají do konce roku nějaký defekt, popřípadě se rozhodnou pro výměnu nových plášťů (velice nepravděpodobné), tak již pláště do konce roku nenafouknou.
To je dáno také tím, že většina uživatelů si nechává kola na novou sezónu servisovat právě v odborných servisech, což je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu tlak v pláštích je po měsíci ježdění o 10-15 procent nižší.
Na konci sezóny jsou již hodnoty hodně za polovinou. Zkuste si sami schválně provést měření ať se přesvědčíte. Pokud nemáte doma pumpu na kolo, určitě si nějakou pořiďte. Pravidelně dofukujte pláště minimálně jednou za 14 dnů či maximálně do jednoho měsíce.
Není totiž nic horšího, než když jezdíte na podhuštěných pláštích. Veškerá síla, kterou pošlete do pedálu, se okamžitě vytratí díky podhuštěným plášťům. Na elektrokole to jistě není tak znát, jelikož motor dodává dostatek výkonu, ale vaše baterie bude o to dříve vybitá.
Mrknout na nejlepší recenze hustilek na kolo
Jak správně nafouknout pláště na kole podle terénu
Kontrola tlaku v pláštích vašeho kola před vyjížďkou by měla být absolutní samozřejmostí. Je třeba se řídit v podstatě dvěma základními radami.
A to na jakém kole jezdíme (silniční, horské, trekkingové a krosové) a v jakém se budeme pohybovat terénu. Přesné nahuštění se může lehce lišit, existují ale obecná doporučení pro jednotlivé typy kol.
Vždy je také důležité zkontrolovat na bočnici pláště hodnoty minimálního a maximálního tlaku a v tomto rozpětí se při foukání pohybovat.
U každého z typu kol je totiž obecně dáno v jakých hodnotách by se tlak v pláštích měl pohybovat. Vždy se držte výrobcem předepsaných hodnot uvedených na plášti i ráfku a zbytečně kola nepřefukujte.
Mohlo by dojít k poškození pláště nebo dokonce ráfku kola (speciálně u karbonových). Pamatujte na skutečnost, že při vyšším tlaku se dosahuje lepších dojezdu, ale kolo je o něco méně komfortní, a opačně.
Vždy je tedy dobré najít vhodný poměr mezi vaším komfortem a nízkým valivým odporem. Nahuštění by také mělo zohlednit hmotnost jezdce s kolem.
Například pláště s menším průměrem mají při stejném tlaku vzduchu vyšší valivý odpor, protože se zde silněji projeví deformace pláště. Ten se stává oválnější. Široké pláště se odvalují lépe než úzké.
Toto prohlášení se často setkává se skeptickým ohlasem, ale při stejné tlaku vzduchu propruží užší plášť více a musí tak překonat větší materiálovou deformaci.
Proto širší pláště nevyžadují tak vysoký tlak jako ostatní typy kol. Zpravidla je dobré foukat v rozmezí cca 40 – 50 psi. Pokud jezdíte spíše po asfaltu, volte blíže horní hranici.
Pláště se budou lépe odvalovat a pojede se vám lehčeji. Pokud jezdíte více v terénu a po přírodním povrchu, volte spíše tlaky kolem 2 barů.
Turistická I krosová a trekingová kola mají užší pláště, a proto vyžadují vyšší tlak. Ideální je foukat na cca 4 bary/60 psi. Při podhuštění na úrovni například 2 barů se vám pojede výrazně hůře a kola budou také mnohem náchylnější na defekty.
Pokud se budeme bavit o silničním kole, fouká se zde logicky větší tlak pro pohyb po zpevněných cestách a asfaltu. Hodnoty se pohybují mez 6-9 bary, v případě galusek i výjimečně více.
V terénu je to přesně naopak. Čím nižší tlak, tím nižší valivý odpor. To platí pro šotolinové, stejně jako některé polní nebo lesní cesty.
Vysvětlení: plášť s nízkým tlakem vzduchu se lépe přizpůsobí nerovnostem. Neprojde tak hluboko a celý systém není tak silně nerovnostmi brzděn.
Kola budou lépe tlumit nerovnosti a budou mít také lepší trakci. Na závěr doporučujeme foukat Vaše kolo cyklopumpou k tomu určenou.
Je dobré používat jednu a totéž pumpu, protože ne všechny měřicí přístroje, kterými jsou některé pumpy vybaveny, ukazují naprosto shodný tlak.
Existují jak velké „nožní-dílenské pumpy“ s tlakoměrem tak i menší pumpičky, které vezmete s sebou na vyjížďku pro případ defektu.
Co se týče ještě foukání, nikdy nefoukejte oba dva pláště na stejné hodnoty. Bohužel tuhle chybu dělá 99% cyklistů.
Zadní plášť pod sedlem by měl vždy tvrdší, jelikož zde je větší váha jezdce, než je tomu na přední části kola. V případě běžných kol je ideální foukat vždy předek podle podmínek o 10-15 psi méně.
V případě elektrokol je nutné brát v potaz, kde je umístěna pohonná jednotka, popřípadě i baterie. Dnešní elektrokola ji ale mají z 90% vždy ve středu, což zase srovnává těžiště elektrokola více do středu.
Chce to trošku laborovat s tlaky v přední i zadní pneumatice. Vždy by měla být více nafouknutá zadní pneumatika. Jakmile najdete ideální tlak, tak uvidíte sami, že vaše kolo pojede mnohem lepe.
Tubeless (bezdušový systém)
Další možnost, jak prodloužit dojezd je vyhodit zcela duše. U systému Tubeless (bezdušový systém) není zapotřebí žádná duše. Plášť i ráfek jsou vyrobeny tak, že se navzájem těsní.
Je potřeba speciální ráfek i speciální plášť. Pokud jde o výkon na biku, přináší Tubeless technika jednoznačné výhody. Je jedno, jestli jde o MTB, silniční nebo cestovní kolo.
Nejprve se uchytilo u mountainbiků, později ovládlo kategorii gravel bike a teď si začíná nacházet čím dál více fanoušků i na silnici, profipeloton nevyjímaje.
Není proto žádný důvod domnívat se, že právě elektrokolům nemají „bezdušáky“ co nabídnout. Na bezdušových pláštích lze bez ztráty výkonu jet při nižším tlaku.
Přínos bezdušové technologie se projevuje hned v několika oblastech, přičemž ne všechny budou pro uživatele elektrokol důležité.
Že „bezduše“ obvykle ušetří pár gramů oproti kolům s dušemi, je nejspíš podružné. Další skupina výhod ale souvisí se skutečností, že flexibilita pláště není omezována duší, tedy další vrstvou butylu či latexu.
Výsledkem je snížení valivého odporu (pro rekreačního cyklistu opět vedlejší produkt), ale také nárůst komfortu a lepší přilnavost pláště k podkladu.
Poslední jmenované argumenty už mají všeobecnou platnost, stejně jako zmiňovaná imunita vůči defektu propíchnutím, ale i procvaknutím duše
Zároveň přinášejí bezdušové systémy vysoký stupeň ochrany. Nebezpečí průrazu je zřetelně menší. Náhlý únik vzduchu díky prasklé duši nebo utrženému ventilku je vyloučen.
K tomu fungují bezdušové systémy velmi dobře s ochrannou tekutinou, která během zlomku sekundy zacelí průpichy. Naopak nevýhodou bezdušových plášťů je prakticky jen potřeba doplňování těsnicího roztoku.
Nejde o nic složité ho, jednou za několik měsíců vpravíte ventilkem do pláště pár desítek mililitrů nového tmelu, ale je potřeba na tuto operaci myslet.
Mazání
Kontrolní otázka soudruzi a soudružky. Co vydává tyto zvuky? Užu Vzzz Kžihu Kžihu Vzzz, Vyžhu Vzzz Kžihu Vyžhu, Užu Užu Vyžhu Kžihu Vzzz, Užu Užu Kžihu Kžihu, Vzzz. No jistěé. Špatně namazaný bicykl. A takových na silnicích jezdí nespočet.
Je skoro jedno, jestli se jedná cyklistu s kolem za 100 000 tisíc Kč, nebo babičku, která se vydala na nákupy. Člověk se někdy nestačí divit, na kolik nepromazaných kol narazí. Majitel však šlape nevesele dál a není mu nic divné.
Přitom by stačilo pár kapek dobrého maziva na řetěz a rázem by se jelo opravdu jinak, což samozřejmě prodlouží i dojezd. Jak se ideálně starat nejenom o řetěz, můžete mrknout zde.
Hodnocení nejlepších maziv najdete zde
Nejlepší způsob jízdy na elektrokole
Agresivní jízda, zbytečně rychlá akcelerace a frekventované zastávky a znovu rozjíždění spotřebě energie určitě nepomůže. To všichni známe i z auta. Pro dosažení delšího dojezdu se zkuste zaměřit na plynulost jízdy. Jezděte tedy plynule a šetrně
Když dojedete na vrchol stoupání, zaměřte se, abyste nezvyšovali vaši rychlost zbytečně prudce, ale akcelerujte pozvolna. Při rozjezdu pamatujte na skutečnost, že prudké dynamické rozjezdy „žerou“ baterii
Úroveň asistence motoru
Zde platí velmi jednoduchá úměra, čím více motor pomáhá, tím více energie spotřebuje a opačně. Doporučujeme začít výlet s nižší úrovní asistence a s postupem času přípomoc motoru zvyšovat. Je to sice velmi jednoduché pravidlo, ale lze díky tomu ušetřit spoustu energie.
Nezastavujte v kopci, ale až nahoře
Na první pohled zcela banální rada, nicméně na úsporu energie má i toto doporučení velký vliv. Rozjezd do kopce vás stojí mnohem více sil a energie z baterie než rozjezd po rovině. Pokud tedy nemusíte, doporučujeme zastavit až na kopci.
Snižte cestovní rychlost
Pokud si nechcete odepřít úroveň asistence motoru, a i přesto dojet dál, pomůže vám k tomu snížení cestovní (průměrné) rychlosti.
Na první pohled se nemusí tento bod zdát jako zásadní, ale věřte, že pokud vyjedete stejné stoupání průměrnou rychlostí např. 15 km/h nebo 13 km/h, rozdíl ve spotřebě energie může být poměrně citelný. Pocitově tam pro vás přitom nebude nijak zásadní omezení.
Snižte celkovou hmotnost
Váha je zcela zásadní faktor, který ovlivňuje dojezd elektrokola. Čím vyšší váhu kolo veze, tím více energie z baterie potřebuje. Zatížení kola neovlivňuje pouze váha jezdce.
Nebavíme se tedy pouze o tom, že by bylo fajn shodit nějaké kilo dolů, ale ušetřit můžete i na věcech, které berete s sebou. Před výjezdem tedy popřemýšlejte o tom, co nejvíce potřebujete.
Aktivně používejte přehazovačku
Většina dnes prodávaných kol disponuje větším či menším počtem převodů, které pomohou vyjet kopec nebo naopak to více rozjet z kopce. Jak je ale správně používat?
Nevhodná volba převodu může ubírat energii jak jezdci, tak i baterii kola. Volba odpovídajícího převodu také ušetří úpony a šlachy. Obecně platí, že je zbytečné jezdit na příliš těžké převody.
Těžší převody nejsou samy o sobě špatné, avšak škodí v kombinaci s nízkou frekvencí šlapání, která zatěžuje více nejen nohy, ale spotřebovává i více energie z baterie, než je nutné. Optimální
Rekreační kadence je cca 60-80 otáček za minutu, což se každému rekreačnímu jezdci bude zdát příliš, ale je to tak. Při jízdě do kopce by měl převod být spíše lehčí, aby dovolil šlapání švihem, a ne těžkým tahem.
Pravidlo č.1: lehčí převody
Nejezděte zbytečně těžké převody. Jednak tím zkracuje životnost řetězu a zbytečně zatěžujete svoje nohy i motor. Jezděte tak, aby bylo šlapání pohodlné a snadné.
Při řazení na lehčí převod byste neměli řadit v záběru, tedy když dáváte do šlapání nejvíce síly. Je nezbytné na několik šlápnutí povolit tlak na pedály a zařadit.
Pokud před sebou vidíte prudký kopec, je lepší si podřadit na lehčí převod už pod ním, jakmile se budete snažit podřadit přímo v kopci v plném záběru, půjde to daleko hůře.
Totéž platí při dobržďování a výrazném snížení rychlosti a průjezdu zatáčkou. Řadíme lehčí převod před zatáčkou, řadíme před přibrzděním. Při řazení v záběru je řetěz daleko více napnutý a měniče tak mají více práce s jeho přesunem.
Pravidlo č.2: vyšší kadence
Správná frekvence šlapání je stěžejní pro pohodlnou jízdu. Pokud budete jezdit příliš těžké převody, budete šlapat velmi pomalu, není to dobré pro vaše nohy ani zatížení motoru.
Čím rychleji šlapete, tím méně zatěžujete pohonnou jednotku, převody i řetěz. Optimální rekreační kadence je cca 60–80 otáček za minutu. Kadenci šlapání lze měřit na mnoha displejích.
Využívejte informace z vašeho displeje
V dnešní době zobrazují ovládací jednotky na elektrokole spoustu zajímavých informací, které mohou pomoci jezdit ekonomicky a šetrně. Některé z displejů umí zobrazit i aktuální frekvenci šlapání a k tomu aktuálně dodávaný výkon motoru.
Minimálně v prvních stovkách kilometrů si můžete udělat správné návyky. Doporučujeme si vyzkoušet a najít optimální režim jízdy v různých situacích. Vyzkoušejte si, jaká je pro vás optimální kadence šlapání, převod a zvolená úroveň asistence s ohledem na spotřebu energie.
Můžete si najít testovací úsek (ideálně delší stoupání po asfaltu), na kterém si porovnáte různé jízdní režimy. Pokud tomu věnujete trochu času, dojedete tak spolehlivě mnohem dál.
Nabíječku s sebou do batohu
Pokud se vydáváte na výlet, kdy se pohybujete na limitu dojezdu, doporučujeme si vzít nabíječku sebou do batohu. Když vašemu elektrokolu bude docházet šťáva, můžete se zastavit v restauraci, dát si oběd a mezi tím se vám baterie nabije na další kus cesty. Za hodinu nabíjení můžete dobít zhruba jednu třetinu celkové kapacity (dle typu baterie a nabíječky
Náhradní baterie nebo navýšení kapacity stávající
Pokud i přes všechny výše uvedené rady a tipy vám dojezd nestačí a potřebujete sebou více energie, můžete se v zásadě rozhodnout pro dvě varianty řešení. Pořídit náhradní baterii, kterou budete vozit s sebou (v batohu nebo někde na nosiči), ale toto řešení není příliš komfortní.
Druhou zajímavou možností je navýšení kapacity vaší stávající baterie, kdy u některých typů baterie zkušené servisy umí navýšit kapacitu až o několik desítek procent.
Aktuální software pohonné jednotky
Software a nastavení motorů se neustále vyvíjí, proto je dobré minimálně jednou za dva roky nechat software elektrokola aktualizovat. Kromě optimalizace nastavení dávkování výkonu dochází k efektivnějšímu využití krouticího momentu, což vede k úspoře energie, tedy delšímu dojezdu.
Diagnostika a měření kapacity baterie
V případě, že používáte baterii delší dobu a pozorujete snížení její kapacity, doporučujeme provést její diagnostiku a změření faktické využitelné kapacity pod zátěží. Získáte tak naprosto přesnou informaci, v jaké kondici se baterie nachází.
Pokud by baterie dosahovala horších výsledků, je možné provést regenerační cyklus, v rámci kterého dojde k vybalancování jednotlivých článků a tím i částečnému navýšení ztracené kapacity baterie.
Povrch cesty a odpor větru
Na první pohled možná nepodstatný faktor, ale věřte, že má velký vliv. Odpor větru můžete snížit správným posedem, vhodným oblečením, ale i volbou vhodné trasy, která nepovede po „návětrné plošině“, ale budete schovaní někde v závětří – například v údolí nebo v lese.
